OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minule jsme vám předložili recenzi na první demáč české blackmetalové smečky AGMEN, který byl i přes své klady poměřně průměrný. No vida a stačil jediný rok a AGMEN nám předkládají vyspělé, mrazivé, melodické a temné veledílko. Ale nepředbíhejme. Sestava se trochu změnila,odešel kytarista C.O.F.F.E., tedy vše je na Tomovi. A je Zatraceně podivné, jak je možné, že jeden mozek vymyslel mnohem chytlavější a nápaditější věci než mozky dva. Tom má prostě talent. Damnation je natočeno ve studiu Kufr a (mé srdce plesá :-) má vynikající zvuk, který mrazí v zádech i v uších. Zvuk je ucelenější a parádně drtivý! Booklet zdobí nějaké středověké a pěkně obscénní kresby - nějakej borec šoustá kozla, démoni napichující křesťanské ženy na kopí... nejlepší doporučení pro fandy black metalu!
A vzpomínáte, jak jsem minule kritizoval Tomův vokál? Tak vám něco řeknu, když se po nádherném intru hraném na španělku spustila první, pekelně rychlá a melodická skladba "Anděl utrpení", nevěřil jsem svým uším.Tom trýzní svůj vokál, skřehotá na hranici infarktu, skladbám obětuje kromě litrů krve a černého kozla rovněž svoje hlasivky a plíce. Pěkně nám vyzrál, hošík. Jeho hlas již ani místy nebudí úsměv na tváři. Když si pustíte Damnation a budete očekávat ten hlas, co na Tartarus, úsměv vám zmzne na tváři, dokud kluci po necelých čtyřiceti minutách milostivě nepoleví, nesbalí kytary a neodejdou zpět do drážek CD.
Kytary jsou rovněž nápaditější, skladatelský, ale zejména hráčský posun je zřejmý a vpravdě obrovský.V některých skladbách se blýsknou tak obrovské melodické nápady, že si je budete broukat minimálně dokud neusnete... a i ve spánku vás bude možná noční můra Agmen pronásledovat ! Pro mě osobně je vrcholem alba pátá skladba "Mise dobra", která je úderná jak démonovo kopí. Snad jedině... do této skladby by nádherně pasoval jakýsi apokalyptický chór.
Bicí se také samozřejmě posunuly. Michal je mnohem jistější, ale pokrok si až tak moc neuvědomíte, protože bicí jsou posazeny o dost níž než na Tartarus. Michal snad ještě zrychlil.... uf, kdo vás má furt chválit, vy bando? Toto demo by měli všichni fandové blacku, kteří Agmen zavrhli po Tartarus slyšet, držky by jim spadly pěkně hluboko! No a aby to nebylo vše, kluci uzavírají coververzí známé kapely Törr a sice písní "Kladivo na čarodějnice", která je o dost extrémnější a blackovější než v originále. Tak a tento cover je pomyslnout tečkou a mimořádně povedeným druhým demáčem, které nemá moc slabších míst a žádné vycpávky. Žádný účelový shit, téměř čtyřicet minut rozsekaných do devíti hymen pekelných. In nomine....
Žádný účelový shit, téměř čtyřicet minut rozsekaných do devíti hymen pekelných. In nomine....
8,5 / 10
1. Anděl utrpení
2. Apokalypsa
3. Temné hory
4. Písně krkavců
5. Mise dobra
6. Zatracení
7. Nesmrtelný
8. Písně temných nocí
9. Kladivo na čarodejnice (cover)
Vydáno: 2000
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 38:00
Produkce: Honza Kapák+ Amgen
Studio: Hell Sound
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.